Měděné nádobí je velmi trvanlivé, ale může zdraví uškoditi, poněvadž se jimi potreviny otravují. Ale nejen v kyselinách, octě a masnotě se měď rozpouští, než i ve vodě, pakli vzduch má přístup. Je-li vzduch vlhký, potahují se měděné nádoby povlakem, který čištěním odstraněn býti musí. Ani nejmenší částka zelenky se nesmí trpěti, poněvadž se tato snáze rozpouští než měď Měděné nádoby čistí se nejlépe, když se rozmočí hlína , kus sukna se namočí, posype pipinami měděnými a nechá uschnouti; zelenka se očistí přepálenou hlínou. Totéž platí o nádobách mosazných.
Cínové nádoby nehodí se pro uschování kyselých jídel, poněvadž každý cín obsahuje škodlivé látky, které se v kyselině rozpouštějí. Má-li cínové nádobí býti čistě bílé, nechá se chvíli ve vařící vodě.
Nejlepší nádoby jsou železné, jen že v některých jídla zčernají; prostředek proti černání potravin jest, že se v nádobách upálí káva, opakuje-li se to, pálí se opět; anebo naplní se vodou, přidá něco mastnoty a voda se vyvaří, také dostačí několikrát v nich hodně mastné věci vařiti.
Toto platí ovšem o železných nádobách nepolévaných. Emailované železné nádoby mají býti, než se jich upotřebí, vyčištěny, naplněny vodou, v níž jest třicátý díl váhy soli a třicátý díl octa; smíšenina se po půj hodiny vaří a nádoby opět vyčistí.